Vždycky jsem si myslela, že polévka je český vynález.
Žádný nedělní oběd se zpravidla neobejde bez dobrého vývaru a hlavního jídla,
párování polévky a dalšího chodu je stejně tak samozřejmé, jako mít na stole
sůl a pepř. V australském pojetí je však tento pevný svazek zcela narušen.
Polévka zde funguje jako samostatné jídlo, jen zřídka kdy představuje předehru,
ona sama je koncertem. V ulicích měst tak často narazíte na stánky, které
v pěti různých kotlích ohřívají polévku. Taková pořádná polévka při
australské zimě dokáže člověku rozsvítit celý den. Usrkávám italské
minestrone, pára mi začne stoupat od pusy. Tělem mi přitom projede teplá vlna
úlevy. Za život jsem si totiž vypěstovala jistou averzi vůči polévkám, které
nejsou horké. Myslím hodně horké. Nic není horšího než vlažná polévka –
studenou vylijete, horkou zblajznete, s vlažnou si tak nějak nevíte rady.
Ať už tak děláte cokoli, plamen nastavte na maximum. Je to všechno nebo nic,
teď nebo nikdy, žij nebo umři.
To mi stačí nestačí!
WOW!
Žádné komentáře:
Okomentovat