Před Národní
galerií v Melbourne někdo nalepil pruh bílého papíru. Lepicí páska
drží toto papírové plátno na špinavém chodníku, žádné cedule, žádné vysvětlivky
nepopisují účel této instalace. Tedy pokud se vůbec o nějakou instalaci jedná.
Chybí tu totiž nejčastější součást snad všech umělecký děl: nápis nedotýkat se. A tak se dotýkám. Sleduji,
jak se černá podrážka mých botasek tiskne na bílé pozadí, nasbíraný prach
vytváří na papíře vroubkovanou stopu. Kolemjdoucích přibývá, obyčejný cár
papíru se mění v mozaiku roztodivných otisků. Jsou tu podpatkové tečky, ploché
stopy pantoflů či pruhované galusky zanechané jízdními koly. Byť původní perleť
lesklého papíru je pryč, celé dílo má konečně to, co mu původně chybělo: smysl.
Prosím dotýkejte
se!
WOW!
Žádné komentáře:
Okomentovat