Pobyt
v zahraničí mění život. Ačkoli většina mých WOW vypovídá o tom, že je to
změna k lepšímu, ve skutečnosti se na své cestě setkávám s mnoha
překážkami, které je potřeba přeskočit. Skoky do výšky mně však nikdy nešly,
takže i menší překážky mě snadno vyděsí. Ať už je to návštěva zubaře, hádka
v cizím jazyce nebo vytopený byt, jediné, co mi tyto nepříjemné situace
pomáhá překonat, je můj optimismus. Být optimistou však není snadné. V mém
případě by se dalo dokonce mluvit o jisté formě schizofrenie. Mám halucinace.
Slyším hlasy. Hlasy, které mi neustále našeptávají, že všechno bude
v pořádku. Je to obzvláště v momentech, kdy si chce schovat pod
peřinu a už nikdy nevylézt. Ale nemůžu. Optimista v mém těle mě neustále
kope do zadku a doslova mi nařizuje, abych nad svým trápením mávla rukou a
s úsměvem se těšila na to, co bude dál. Tak uvidíme (já). Určitě to bude
něco skvělého (mé optimistické já).
Optimismus není pro
lenochy.
WOW!
Žádné komentáře:
Okomentovat