Výlet trajektem na
Kangaroo Island trvá necelou hodinu. Samotná plavba je skvělým zážitkem:
průzračná hladina azurového oceánu nabízí průhledy do mořského světa, delfíni
závodí na přídi lodi, na obzoru se rýsuje nespoutaná krajina divokého ostrova.
Ovšem podobný průběh cesty čekejte pouze za hezkého počasí. Jakmile se totiž
zvedne vítr, obloha se zatáhne asfaltovými mraky a moře se promění
v lunapark – a my se zrovna kymácíme na jeho nejděsivější horské dráze.
Zpočátku nás to baví. Vysoké vlny si pohrávají s trajektem, jakoby to
byla lodička do vany. Smějeme se, když padáme do prázdna, a ještě víc, když se
nárazem vracíme zpátky. Potíž je v tom, že z této atrakce jaksi nejde
vystoupit – a tak nás rychle přepadá mořská nemoc. Jen máloco lze připodobnit této formě nevolnosti, je to jako by se hlava a žaludek rozhodly, že si
vymění místo a pak se kvůli tomu hrozně pohádaly. Přemítám, jak je asi
námořníkům, pro něž jsou takové situace na denním pořádku, a omdlévám už jen ze
samotné představy. Údajně však existuje zaručený recept, který ví, jak si
s tímto nepříjemným stavem poradit:
Jediný způsob, jak
pokořit mořskou nemoc, je strávit co nejvíc času na moři.
WOW!
Žádné komentáře:
Okomentovat