Není pták jako
pták. Toto (někdy až příliš) obecně platné pravidlo se potvrzuje zejména v Austrálii,
kde údajně žije největší počet druhů ptáků na světě. Každý den se zde v korunách
vysokých palem odehrává orchestr neuvěřitelných melodií, který utichá až se
západem slunce.
Rozmanitost
australského ptactva však lze ocenit jedině ráno. Nejlépe kolem páté hodiny,
kdy se směsice nepopsatelných zvuků prodere skrze tlusté zdi, těsně zavřená
okna, až pod obří polštář, kterým si zakrýváte obličej. Jediné, co vás v takové
situaci ironicky utěšuje, je fakt, že váš polštář je PÉŘOVÝ.
Nedokážu pojmenovat
ani identifikovat jednotlivé druhy ptáků, kteří se zde vyskytují. Vytvořila
jsem si však vlastní rozpoznávací systém, jenž by se s jistotou mohl
zařadit do rejstříku Wikipedie:
Je tu roztomilý ptáček
prozpěváček (který nezavře hubu), dřevorubec s tupou motorovou pilou,
plačící dítě, zpívající opilec, jódlista na koksu, kuchařka s rozbitým mixérem,
rekordman v říhání, sborový sopranista či strojvůdce kilometrového nákladního
vlaku. A s každým novým ránem jména na tomto seznamu „vesele“ přibývají.
Hurá.
V australské perspektivě
tak Přelet nad kukaččím hnízdem získává zcela nový hororový rozměr.
WOW!
Žádné komentáře:
Okomentovat