Chybí mi sníh.
Čerstvě urolbovaná sjezdovka, nikde nikdo, nabroušené lyže se zařezávají do
křupavého manšestru. Tato vlna nostalgie mě zaplaví v momentě, kdy se ráno
procházím po pláži a v písku sleduju podobný vzorek, jakým se pyšní alpské
svahy. Pravidelné vroubkování nenapovídá o ničem jiném, než že tady musela
projet sněhová rolba. Rozhlédnu se kolem a spatřím traktor s pluhem, který
upravuje písečný břeh. Nezdálo se mi to, plážový manšestr přeci jen existuje.
No a co? Vždyť na tom, jestli se přes noc něco stane s pískem či nikoli,
přece vůbec nezáleží. Záleží. Stejně jako u čerstvě upravené sjezdovky nic
nenahradí ten pocit, že jste první, kdo zanechá stopy, první, kdo ochutná něco
nového, první, kdo je součástí přeměněného. Je to jako konečně strhnout krycí
fólii na displeji fotoaparátu, zašpinit zbrusu nové kolo nebo protancovat
příšerně drahé střevíčky.
Život je o tom přeměnit
vše nové v použité.
WOW!
Žádné komentáře:
Okomentovat